Z historie sídla společnosti

Hospodářský dvůr Karlov je jedním ze čtyř dvorů založených na Křivoklátsku Fürstenberky. V prostoru, kde dnes stojí osada Karlov, byly ještě v první polovině 18. století rozsáhlé lesy. V jejich středu byla obora s malým lesním hospodářstvím a stavením pro čeleď (pozdější Leontýn). V polovině 18. století postihly opakovaně zdejší lesy velké polomy. Panství se poté rozhodlo lesní porosty na některých místech polomů již neobnovovat a půdu nechat pro zemědělské využití. S tímto rozhodnutím souvisela i výstavba hospodářského dvora, který by byl základnou pro chov hospodářského zvířectva a obdělávaní okolních pozemků. Tak byl roku 1779 Karlem Egonem I. z Fürstenberga založen dvůr Karlov, nazvaný jeho jménem. Obdobně byly posléze založeny další dvory – Požáry, Doupno a Amálie.

V okolí bylo po vykácení zbytků lesa k disposici 750 ha půdy, která byla zemědělsky využitelná. Mezi léty 1817 až 1820 byly dřevěné stavby postupně nahrazovány zděnými objekty a stavěny další nové stodoly a stáje pro dobytek. Areál dvora získal ve srovnání s tehdy běžnými zemědělskými objekty trochu neobvyklý kruhový půdorys, který měl řadu výhod. Umožnil zejména velmi racionálně organizovat uvnitř dvora dopravu krmiv, hnoje i zemědělských produktů. Roku 1874 zde byl vybudován i lihovar.

Souběžně se založením hospodářského dvora Karlov byla přestavěna hospodářská stavení v nedaleké oboře. Zřízeno tam bylo také obydlí lesmistra a později byl vystavěn v blízkém okolí zámeček Leontýn, nazvaný tak na počest kněžny Leontýny Fürstenbergové. Ale nynější vzhled zámečku (který dnes slouží sociálním účelům) pochází až z let 1892-1895. Roku 1866 tam byla také postavena kaple, zasvěcená svatému Václavovi.

Dvůr Karlov je ústředním objektem stejnojmenné osady Karlov. Tato osada však nikdy nebyla samostatnou obcí. V průběhu času patřila pod sousední obec Karlova Ves (lidově a někdy i oficiálně nazývanou Karloves), nyní patří pod obec Roztoky u Křivoklátu. Karlov nikdy neměl ani svoje katastrální území. Význam této lokality vyplývá prakticky výhradně z existence statku, k němuž byly po řadě let přistavěny obytné domky.

Hospodářský dvůr Karlov patří stavebně a architektonicky mezi nejpozoruhodnější stavby svého druhu v Čechách. Na I. Vojenské mapě z roku 1781 zde stály dvě budovy, které již respektovaly kruhový půdorys a odpovídaly stodvacetistupňovým výsečím. Tento typ výstavby kruhového hospodářského dvora byl nepochybně součástí koncepce výstavby na křivoklátském panství, jakýmsi typovým projektem. Podle obdobných principů byly posléze budovány i stavby dvorů Filipov (Požáry) a v Lánech. Žádný z nich však nebyl dokončen podle původně předpokládané představy zakladatelů.

V době, kdy docházelo k zintenzivnění chodu dvora, se ale nestavěly domy pro bydlení pracovníků zaměstnaných na statku. Zaměstnanci proto museli v té době docházet na práci ve statku z okolních obcí. Až roku 1845 došlo ke stavbě obydlí pro zaměstnance a jejich rodiny v přímém sousedství statku. Domky byly velmi skromné, jednalo se o chalupy o jedné, maximálně o dvou místnostech, jenom výjimečně šlo o jednopatrové obytné domy. Tak vznikla malá skupina domků, které se říkalo „Familie“ a novým obyvatelům se říkalo „Familianti“. Tak osada Karlov začala pomalu žít vlastním svébytným životem. V sousedství statku si postavil kovárnu kovář Jelínek. Jeho žena provozovala hospodu, dodnes zvanou „Placanda“ (podle tehdy neobvyklého tvaru střechy). 

Na konci 18. století pracovalo na hospodářském dvoře Karlov okolo 45 zaměstnanců. Bylo tu i 45 školou povinných dětí. Děti zaměstnanců chodily do školy do Karlovsi, Broum a Jáchymova (dnes Nového Jáchymova), což bylo pro děti dost složité v zimě a za špatného počasí, a tak byla v roce 1913 otevřena přímo na Karlově malá škola. V roce 1929, po odkoupení celého panství státem, převzal dvůr Karlov československý stát. Při prvorepublikové pozemkové reformě v roce 1930 připadlo 57 ha zbytkovému statku, 229 ha státnímu statku a 327 ha bylo rozděleno drobným zemědělcům z okolních vesnic. Historie Karlova byla i nadále vcelku pohnutá. Po roce 1945 se velká část obyvatel osady odstěhovala do uvolněného pohraničí, kde mohli získat hospodářství po odsunutých německých rodinách. Po několik let pak v osadě převažovaly romské rodiny. Po druhé světové válce byl dvůr Karlov převážně v majetku státního statku. Dne 3.5.1958 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek.

Po roce 1998 zakoupili hsopodářský dvůr Karlov paní a pan Kranichovi a posléze pojmenovali i svoji nově vzniklou společnost dle původního názvu osady Karlow-Karlshof a.s.. S velkým úsilím se postupně pokouší revitalizovat poškozenou kulturní památku a pokračovat v tradici zemědělského hospodaření na okolních pozemcích. Tato památka má tak naději, že zůstane zachována i pro další generace.